Prostředí hry (Svět)


Epidemie
Na podzim 2012 v Indii vypukla nová nezvladatelná virová epidemie. Nikdo se s ničím podobným dosud nesetkal. Jednalo o naprosto nový, prudce nakažlivý virus, smrtelný po dvou dnech od nákazy. Tentýž virus se objevil i v Británii a Austrálii. Během jednoho týdne vyhladil větší část Indie a rozšířil se po většině Evropy. V médiích i ve vědeckých kruzích se začalo mluvit o tom, že se jedná o uměle vytvořenou biologickou zbraň. To vyvolalo mezinárodní krizi. Na Pákistán dopadly první tři jaderné hlavice. Na Indii jedna. Většina vyspělých států vyhlásila karanténu a absolutní izolaci. Ani to však nezabránilo šíření viru.

Pořádek světa se změnil. Během jednoho roku se takřka vylidnily všechny hustě osídlené oblasti. Velká města zanikala. O fungování jakýchkoliv vlád nemohla být řeč. Žádná se s katastrofou takového rozsahu nedokázala vyrovnat. Přeživší pochopili, že jedinou obranou je izolace a život v menších komunitách. Z věku globalizace se civilizace propadla do časů starověku. Lidem sice zůstaly jejich technologické znalosti, nebyl ale dostatek těch, kteří by se starali o infrastrukturu. Zastavila se téměř veškerá výroba a produkce. Docházelo k násilnostem. Začaly se formovat nové komunity, loupežné tlupy i náznaky jakýchsi nových vlád.

Od vypuknutí epidemie nyní uplynulo téměř dvacet let. Lidstvo již nežije vyloženě v nouzi, základní potřeby jsou v rámci možností naplněny. Běžně dostupných materiálů je spíše nadbytek, protože chybí celé miliardy lidí, které by se postaraly o jejich spotřebu. Lidstvo je nyní ale velmi roztroušené a jednotlivé komunity žijí izolovaně, aniž by věděly, co se děje i jen desítky kilometrů za hranicemi jejich území.


Virus Druhý Den / Špatný Den / Soudný Den
Podle lidí, kteří se virem stihli zabývat, se jedná o uměle vytvořený organismus, pravděpodobně o biologickou zbraň z dílen Pákistánu či Indie (nebo někoho úplně jiného). Virus se šíří vzduchem z nakaženého člověka nebo z mrtvých těl. Zdrojem nákazy již není člověk, který přežije druhou noc po nakažení (takových lidí je kolem 3%), i takový člověk se však může nakazit znovu.

Virus se začíná projevovat dýchacími obtížemi, kašlem, pálením hluboko v hrdle. Následuje vykašlávání menšího objemu krve. Druhý den voda na plicích a nakonec udušení. Nejefektivnější obrannou proti viru se ukázala být dvoudenní karanténa u každého nově příchozího, důsledné ničení těl lidí, kteří umřeli na virus, a vyhýbání se lokalitám, kde se vyskytují mrtvá těla nakažených. Pokud již je nutné taková místa navštěvovat, tak se speciálními filtry dýchacích cest. Prokázalo se, že virus potřebuje ke svému životu lidská těla – napadená nebo již mrtvá. Jiné prostředí (ani zvířecí těla) viru nesvědčí a do několika hodin virus umírá. Je velmi malá šance, že člověk vystavený aspoň půldenní karanténě přinese virus na svém oblečení. 

První roky byly pro lidstvo velmi těžké. I docela dlouho potom, co se lidi naučili dodržovat karanténu, se virus šířil dál. Posléze bylo zjištěno, že se vyskytuje také méně silná forma viru, která v nakaženém přežívá i delší dobu a naplno vypukne až v okamžiku oslabení imunitního systému nakaženého člověka. Takzvaná latentní forma viru. Široká veřejnost v čele se současnými autoritami žije v přesvědčení, že latentní forma viru není nakažlivá. Takto nakažený jedinec je tedy nebezpečný až v okamžiku, kdy u něj virus vypukne naplno. Výjimkou může být snad pouze výměna tělních tekutin, především krve. Z toho důvodu se rozšířila forma karantény, kdy člověk, který projde dvoudenní zkouškou, je sice vpuštěn do společnosti, ovšem pouze na krátkou dobu (řádově v hodinách nebo dnech). Pokud by chtěl v komunitě zůstat déle, je nucen podrobit se lékařské prohlídce a rozboru krve. Latentní forma viru, stejně jako jeho plná forma není zatím léčitelná.



Náboženská šílenství (* hledej poznámku pod čarou)
Epidemie Soudného Dne (jak ji začaly nazývat některé náboženské kruhy) samozřejmě podnítila spoustu náboženských skupin k uvažování, co se vlastně děje. Mnoho se jich shodlo na tom, že přichází konec světa. Každá se s tímto "faktem" vypořádala po svém. Nebyly neobvyklé hromadné sebevraždy ani lokální pogromy.

Jednou z nechvalně proslulých skupin je hnutí Soudného dne. Tito fanatičtí křesťané schválně šířili virovou nákazu dále, aby uspíšili konec světa a Druhý příchod Ježíše na zem. Oni a ještě několik dalších radikálních náboženských skupin jsou důvodem, proč Armáda na svém území tvrdě stíhá jakékoliv náboženské projevy.



Situace v ČR a Armáda
V ČR měl virus díky hustotě osídlení nesmírně drtivý dopad na populaci, stejně jako ve zbytku Evropy dále na západ. V prvních týdnech se nevědělo, jak se proti chorobě účinně bránit. Často se stávalo, že velké skupiny přeživších vymřely po styku s jedním jediným nakaženým. Vypadalo to, jako kdyby se vrátily středověké morové rány, jen s rychlejším průběhem. Vláda padla během měsíce. Lokální správy se chopily různé organizace, obvykle poskládané z ozbrojených složek, z členů podsvětí nebo schopné rychle zareagovat na změnu životních podmínek.  Začaly se dávat dohromady rozpadlé vojenské útvary, začala se zapojovat policie, skupiny organizovaného zločinu začaly ovládat velká území, udrželo se několik nemocnic a stmelily se národnostní menšiny.

Po půl roce se začaly šířit zvěsti, že zbytky armády dostaly situaci pod kontrolu. A opravdu: vojáci začali kontaktovat různé izolované komunity s plánem kontroly a opětovného rozvoje. Armáda takřka násilím rozebrala staré struktury a vytvořila řadu menších správních celků, které rozprostřela po vojáky ovládaném území. Tak byla schopna chránit osady před nájezdy loupeživých tlup, před volným pohybem potenciálně nakažených běženců a také před intervencí zájmových skupin, jejichž program se neslučoval se záměry Armády. Na území, které Armáda takto ovládla, rapidně poklesl výskyt viru a kriminalita.

První rok, kdy ještě byla použitelná stará paliva, ovládla Armáda pomocí těžké techniky poměrně široké území. Zde si vybudovala zásobovací strukturu, shromáždila užitečný materiál, zaevidovala přeživší a přidělila jim práci, kterou by mohli přispět k budoucímu přežití lidí obecně. Ta se zpočátku omezila na zásobování materiálem ze zamořených oblastí a hledání dalších zdrojů.

Rozmach Armády se zastavil v okamžiku, kdy těžká technika začala selhávat. Tehdy se Armáda soustředila na vybudování silné obrany a obnovování základních životních potřeb. Nahození elektřiny pomocí uhelných elektráren bylo otázkou několika týdnů. Prioritou se stalo zabezpečení proti nákaze a obnova zemědělství. Dle výpočtů měly konzervované zásoby dojít do tří let. Do té doby bylo nutné zajistit jiné zdroje obživy. Prioritou se stala výroba elektřiny, obnova výroby paliv, produkce léčiv a mechanizace zemědělství. Dalším zájmem bylo získat zpět všechny těžké i lehké zbraně, které se během epidemie dostaly do oběhu. Vzhledem k tomu, že mnohé stroje jsou bez paliv nepoužitelné, podařilo se Armádě za zlato a i jiné komodity vykoupit nemalý počet těchto zbraní. O jiné se strhly méně prudké boje.

I přes všechny tyto zásluhy si nikdy nezískala Armáda moc dobrou pověst. Její fungování je založené především na disciplíně a vynucování přísných pravidel. Demokracie a humanita jde stranou. V prvních letech se také Armáda, limitovaná svými zdroji, nechvalně proslavila vyhlazováním nakažených komunit. Mnoho lidí si dosud myslí, že Armáda mohla těmto zoufalcům pomoci. Mnoho jich také nesouhlasí s pravidly omezujícími volný pohyb obyvatelstva, mezi něž patří i tak radikální metody, jako je odstřel neoznačených tuláků a blokování cizích karavan. Další kritizovanou vlastností Armády je tvrdé vymezení se proti jakýmkoliv projevům náboženství a nových pokusů o státní zřízení. Doteď Armáda nezrušila stanné právo a nezdá se, že by to měla v plánu.

Na druhou stranu tam, kde vláda selhala, Armáda ukázala, že tvrdou rukou lze situaci zvládnout. Už před epidemií armáda pomáhala při živelných pohromách a na krizové situace byla prostě připravená. Život na území ovládaném Armádou začal být zase bezpečný. Většina sídel se dostala k elektřině a pitné vodě. Po spotřebování použitelných paliv přišly na řadu koně a několik let byly jedinou těžší "technikou" používanou v zemědělství. Posledních pět let již ale Armáda zná postup, jak rafinovat nová paliva a v omezené míře je používá. Osady, které mají málo koní, nebo spravují nezanedbatelná pole, mají to privilegium, že k nim několikrát do roka dojíždí tzv. Plechová kavalerie. Je to skvadra těžkých zemědělských strojů, které vykonají svojí práci a pokračují na další pole.


Pravidla na území Armády
Prioritou Armády je zajištění životních potřeba bezpečí občanům, o které s stará. Z toho důvodu je Armáda velmi striktní v dodržování karanténního procesu a také svým občanům určuje jejich místo pobytu a práci, kterou budou vykonávat. Volný pohyb obyvatel je zakázán. Výpravy ven z osad přísně podléhají karanténnímu procesu.

Armáda spravuje soubor relativně nezávislých osad, jejichž velikost je od 20-ti do 100 obyvatel. Více ne kvůli riziku šíření viru. Každá osada něco produkuje a podílí se na společných plánech. Informace o stavu zásob se centralizují a materiál se distribuuje rovnoměrně po síti. Obchodovat s materiálem je zakázáno. Vše vyráběné v rámci činnosti Armády je na příděly. Osobní vlastnictví ale nikdy nebylo úplně vymýceno (a ani to nikdy nebylo účelem). Artiklem je všechno možné - přebytky z armádních přídělů, cigarety, alkohol, technika, kosmetika, pamlsky, maso... Ve velkém se obchoduje se zbraněmi a potřebami pro přežití. Generátory, náhradní díly, automobily, paliva, zbraně - je spíše otázka distribuce materiálu nebo obchodu Armády s jinými skupinami. Dost se rozjel trh s léky a jejich náhražkami. Regulérním artiklem jsou služby, vědomosti a řemesla. Univerzálním platidlem je pak zlato, alkohol, cigarety a munice.

Všechna sídla jsou pod přímou ochranou vojáků nebo aspoň vojenských patrol pohybujících se v okolí. Armáda zakazuje přístup do své struktury ne-občanům. Kdo se chce stát součástí (občanem) musí být v prvé řadě poslušný a připravený spolupracovat. Vstup do Armády, mezi vojáky je dobrovolný, ale je nutné projít zkouškami a výcvikem.

Na území Armády stále platí stanné právo. Zločinnost a nedodržování pravidel tedy vojáci obvykle řeší na místě. Když není k dispozici, plní její funkci volení Starostové. Ty si obvykle zvolí obyvatelé daného sídla sami a jsou ve funkci do té doby, dokud nadpoloviční většina obyvatel nevyjádří nedůvěru. V takovém případě dochází k novým volbám. Pokud není k dispozici žádný protikandidát, Armáda nějakého navrhne.
Starosta řeší také veškeré záležitosti sídla (obce) a často si nechává k ruce další delegované pracovníky. Záležitosti mimo obce řeší Armáda. Armáda může i zasáhnout v případě, že obyvatelstvo vyjádří nedůvěru ve starostu nebo Armáda usoudí, že starosta není schopen danou věc vyřešit. Také se může na Armádu starosta sám obrátit. Poslední roky Armáda stanovila ještě jednu novou funkci na základě opakovaného nesouhlasu obyvatel. Touto funkcí je nezávislý Arbitr - potulný soudce, který je nestranný a je znalý práva a má mnoho zkušeností pro řešení složitých případů. Arbitr má možnost dávat rozkazy armádě k případům, které zrovna řeší (zatýkání a vykonávání trestů), ale neuděluje Armádě jiné rozkazy. Vzájemná spolupráce je obvykle otázkou dohody. Arbitr řeší spory v Armádě pokud selže posloupnost velení.


Zločiny, které Armáda rozlišuje
> vycházející z obecné morálky - vraždy, krádeže, domácí násilí
> vycházející z bezpečnosti - prohřešky proti karanténě, potulka, nedovolené ozbrojování
> vycházející z pracovní morálky - alkoholismus, drogy (!), plýtvání materiálem, nevykonávání pracovní činnosti
> vycházející z globální situace - uznávání cizích autorit, špionáž, sabotování komunity, náboženství
> vycházející z poslušnosti - podrývání autority Armády, porušování pravidel, zpronevěra materiálu apod.

Tresty, které hrozí na území Armády
> bití
> snížení osobních přídělů
> nucené práce
> pracovní tábory (ano, Armáda takové má)
> výjimečně trest smrti
> zabití okamžitě pokud by hrozilo riziko porušení karantény

Pravidla, se kterými se mohou hráči ve hře setkat
> Je zakázáno nosit maskáče na území Armády. Maskáče nosí pouze vojáci
> Střelné zbraně smí vlastnit pouze vojáci. Každá Osada má kvótu na dlouhé zbraně, které jsou jí dovoleny. Krátké střelné zbraně (pistole) jsou považovány za zákeřné a proto jsou zakázány. Těžké a automatické zbraně jsou v držení vojáků, zřídka jsou předmětem kvóty.
> Za dodržování karanténního procesu zodpovídají karanténní pracovníci. Každé opuštění a vrácení se do osady musí probíhat pod jejich dozorem. Občan, který prošel karanténou nosí viditelně průkaz (jmenovku). Host, který prošel karanténou musí nosit průkaz a dobře viditelnou reflexní  šerpu. Nenošení průkazu, šerpy nebo obcházení karanténních pracovníků je přísně trestáno. Karanténní pracovníci mohou určovat vyjímky v karanténním procesu - např. délku setrvání v karanténě na základě svědomitého používání ochranných pomůcek.
> Armáda může na zodpovědnost velícího důstojníka ignorovat karanténní proces. Neděje se to často.
> Plechová kavalerie se nesmí stýkat s místními. Karanténní proces by zdržoval jejich práci. Porušení pravidla se přísně trestá.




Frakce a zájmové skupiny v ČR
Armáda: 
Armáda dovedla v rekordně malém čase velké věci a během několika let stvořila úplně novou společnost, která je schopná nadále žít v tomto světě ovládaném smrtícím virem. Vláda vojáků začala dobře fungovat. Většina vojáků je přesvědčená, že armádní struktura je pro tuto chvíli nejlepší. Vojáci totiž nejsou zvyklí odporovat velení a udělají prostě to, co dostanou přikázáno – to co je potřeba udělat.
Dost lidí z venku je na druhou stranu toho názoru, že Armáda si násilím vynucuje zbytečný totalismus. Také je dosti nesnášenlivá vůči komunitám, které se jí nechtějí podrobit.
Armáda ovládá především území na jihu Čech a podél hlavní tepny – dálnice D1. Velké množství materiálu má prý Armáda na Moravě. 
Armáda si zakládá na tradičních uniformách a nošení maskáčů. Svým obyvatelům dokonce maskáče zakazuje, aby bylo jasně rozpoznatelné, kdo je voják a kdo ne.

Olahové:
Na východě a severu obsadili několik osad Olahové (cikáni). Jejich vláda byla chaotická a nevypočitatelná, založená spíše na volnosti a síle gangu. Je to území, kde rozhodně nevládnou bílí. Zřízení Olahů konkuruje ostatním skupinám ani ne tak díky organizovanosti nebo neporazitelné síle. Spíše svým štěstím a také nezájmem dalších skupin s Olahy cokoliv podnikat.

Ochránci
Na severu to nebylo o moc lepší. Začala se tam rozpínat vláda Ochránců. Údajně jde o alianci několika bývalých zločineckých skupin a Policie ČR. Mluví se i o tom, že část Ohcránců byla v minulosti součástí hnutí Skinheads. Jejich praktiky jsou dost nechvalně proslulé a ve srovnání s Armádou velmi kruté. Ochránci nabízí život ve svých osadách, kde se lidi nemusí bát viru a násilí ze strany náhodných cestujících venku. Každý má možnost si vydělat na jídlo a živobytí. Je na každém jak toho dosáhne. Pokud ovšem neplatí za svůj život Ochráncům, má problém!
Ozbrojené složky Ochránců často chodí v černých kombinézách.

Otrokáři
Na západě prý operuje malá skupina lidí, kteří loví lidi a využívají je na vykonávání těžkých prací jako jsou například stavební práce a těžba. Také jako sexuální otroky. Zřejmě to bude pravda, protože část lidí pracujících pro Ochránce prý splácí své vykoupení poté co je Ochránci od někoho nakoupili.



Osada 12
Je jedna z těch, které stály vždy trochu stranou. Byla založena původně mimo území Armády, ale později se stala jeho součástí. Nyní stojí na pomezí tří mocenských frakcí – Armády, Ochránců a Olahy, které spolu mají spíše neutrální vztah. Osada 12 je tak jakýmsi styčným bodem, kde se Armáda nevyskytuje příliš často, a proto si komunita žije tak trochu podle svých pravidel. Armáda si za léta oblíbila postup, kdy sem přesunuje ty občany, jejichž soužití s Armádou je problematické. Ne ovšem natolik, aby bylo nutné sáhnout k drastickým trestům či přesunu do trestaneckých táborů. Některé z členů Osada 12 přijala sama. 



Měna po Epidemii
Jak padly vlády různých států, padly i jejich měny. V následujících letech chyběla jakákoliv autorita, která by zase nějakou měnu zavedla. Každá větší skupina lidí si našla svůj vlastní způsob. Obvykle ale založený na směně věcí s nějakou hodnotou. Ty se během let různě měnily podle toho, co zrovna docházelo.
Mezi komodity, které mají stále cenu patří alkohol, jídlo, sůl, munice, zbraně, léky a další užitečné věci. Hodnotu si také udržely drahé kovy a šperky z nich. Cena je sice dost nejistá a smluvní, ale i tak se začalo zlato používat jako univerzální platidlo. Ze začátku z nostalgie a pak už bylo zlato zaběhnuté.
Pro menší transakce se ustálila jako měna cigareta. Za cigaretu vám někdo dá třeba panáka chlastu. Také něco málo současného jídla. Kdybyste chtěli obchodovat v trochu větším měřítku, ale neměli zlato, je výborným platidlem munice. Jeden běžný náboj (např. pistolový 9mm) má cenu tak pěti cigaret. To už je na jídlo na den. Z pár nábojů už docela dobře získáte flašku chlastu nebo třeba funkční baterky.
Zlato se používá na větší obchody. Většinou se směňují menší kousky, případně mince a šperky. 
Obchodování a vedení obchodních cest je výnosným ale riskantním podnikem. Do centra území ovládaného Armádou se navíc obchodníci nedostanou.



------------------------
* Pro účely hry nejsou rozlišovány druhy Křesťanství. Epidemie dost rozdílů setřela a Křesťané nyní spolu obvykle nemají spor, kvůli detailům. Není tedy důležité ve hře řešit do detailu dogmata nebo řešit jestli jde o postavy Katolíků, Evangelíků či třeba Husitů. Ve hře to není zajímavé téma. Schválně se mu vyhýbáme. Řeší se pouze zákaz náboženství obecně.


Žádné komentáře:

Okomentovat